Nejdřív byla robotická myš. Teď se umělá inteligence chová skoro jako člověk
V poslední době se odborníci z různých oborů předhánějí v předpovědích, jak umělá inteligence ovlivní životy lidí i jejich práci. Jak jsme se ale do tohoto bodu dostali, co znamená a jak dlouho se v něm už nacházíme?
Robotická myš projektu Theseus sice v labyrintu, ze kterého se měla dostat, nezabila Minotaura, udělala však jiný velký čin. Výtvor „otce teorie informace“, amerického matematika Clauda Shannona, je totiž dodnes považovaný za zásadní průlom ve strojovém učení.
Myš, ve skutečnosti na počítač napojený vozíček projíždějící bludištěm stylem pokus-omyl, hledala optimální cestu ven. Zdary a nezdary si ale pamatovala – učila se. A tak zatímco první cesta jí zabrala minutu, na druhou už potřebovala čtvrtinový čas. A co bylo zásadní – na nejkratší možnou cestu přišla sama. Robůtek, který na rozdíl od svého jmenovce nepotřeboval na cestu z bludiště nit, svůj útěk z labyrintu uskutečnil na začátku 50. let minulého století.
Začal tím rychlý vývoj oboru, který je známý i většině laiků pod pojmem umělá inteligence (AI). A zvlášť v poslední době je jasně patrné, jak moc rychlý ten vývoj je. Jen pro představu: ještě před deseti lety stroje nebyly schopné rozpoznat jazyk nebo obrázek. To se však okolo rok 2015 začalo postupně měnit a dnes například AI řadí uživatelům fotografie v telefonu podle toho, co na nich je, nebo přepisuje diktovaný text do psané formy. Software ale také umí realistické obrázky tvořit, vymýšlet i vysvětlovat vtipy a celkově se v mnoha ohledech chovat téměř jako člověk.
