Tito Izraelci a Palestinci stále pracují na míru. Jen tiše.

Na slunný lednový den se desítky Izraelců a Palestinců sešly v malém domě ve městě mimo Betlém, zatímco jejich krajané bojovali v pásmu Gazy, aby diskutovali o tématu, které se ve svých městech stalo téměř tabu: Jak vytvořit trvalý mír.

„V naší komunitě to není vhodné,“ řekla Aya Sbeih, palestinská členka skupiny Combatants for Peace, která se setkávala na okupovaném Západním břehu Jordánu. „Takže to držím v tajnosti.“

Od útoku Hamásu 7. října a izraelské vojenské kampaně v Gaze se mnoho mírových skupin potýká s obtížemi, které ztvrdily postoje mnoha Izraelců a Palestinců. Ale někteří aktivisté, včetně těch ve skupině Combatants for Peace, začali svou práci tajně obnovovat.

Paní Sbeih, členka této skupiny již sedm let, řekla, že přišla na několik nedávných setkání s nově nalezenými pochybnostmi o aktivismu za mír, alespoň v současném klimatu. Někteří účastníci řekli, že se teď necítí pohodlně mluvit veřejně o své práci. Ale paní Sbeih řekla, že setkání „mi vždy dávají naději, že se něco stane“.

Combatants for Peace, založená bývalými bojovníky z obou stran konfliktu, přilákala do svého lednového setkání různé lidi, včetně mladých studentů právě vracejících se z povinné vojenské služby v Gaze a dlouholetých mírových aktivistů. Někteří řekli, že mají plné zuby zoufalství a chtějí se chytit alespoň malého záblesku naděje.

Ale v jejich komunitách čelí silné opozici. Smutek a hněv nad útoky 7. října, při kterých izraelští úředníci tvrdí, že zemřelo asi 1200 lidí, a izraelská vojenská kampaň v Gaze, při níž zahynulo podle palestinských zdravotnických úřadů více než 27 000 lidí, na obou stranách převažují.

Od začátku války vzrůstá podpora „tvrdých postojů násilí a to je vidět jak v izraelské, tak palestinské společnosti,“ řekl John Lyndon, výkonný ředitel Alliance for Middle East Peace, organizace mírových skupin.

ČÍST  První Take od ESPN stále pokračuje jako bizarní kaluž nevhodného chování.

Vedle rostoucího hlediska tvrdosti řekl, že se zvyšuje také „opozice, očkování očima a neshody s organizacemi a jednotlivci, kteří vyzývají k nenásilí, diplomacii a partnerství“.

Chen Alon, spoluzakladatel Combatants for Peace, se s tím setkal už jednou, když se ho soused zeptal: „Už ses konečně oklepáváš?“ Toto vyjádření někteří Izraelci začali používat od 7. října, kdy opustili politickou levici.

Pan Alon, bývalý izraelský vojenský důstojník, který odmítl sloužit v roce 2002 kvůli svým námitkám proti izraelské okupaci Gazy a Západního břehu Jordánu, navrhl, aby si spolu sedli na kávu a promluvili si o tom. Ale otázky přišly i od aktivistů z jejich vlastních domovů.

Jamil Qassas, předseda palestinské části organizace, říká, že ho relativní nedávno vyzval k výzvě skupiny. „Jaká je teď role organizace? Účastní se izraelští členové války?“

Pan Qassas vedl Palestince v střetech s izraelskými silami během první intifády, ale násilí zanechal poté, co začal pracovat v Izraeli a dospěl k závěru, že ne všichni Izraelci jsou nepřátelé. Ujistil svého příbuzného, že Combatants for Peace stále zastává svůj protiválečný postoj a že nenásilí zůstává základním principem, včetně izraelských členů.

„Přiznávám, že je hodně lidí, kteří to, co dělám, nepřijímají,“ uznal.

V atmosféře všeobecné nedůvěry, ve které si obě strany vyčítají, že nemají skutečný zájem o mír, setkání v kanceláři skupiny v městě Beit Jala nabízejí útočiště jak novým členům, tak veteránům dobrovolníkům.

Pro Hila Lernauovou, Izraelku, která se poprvé zúčastnila akce minulý měsíc, bylo setkání úlevou od vyčerpávajícího sporu doma. Paní Lernauová se doma snažila přesvědčit svou dceru, aby odmítla vojenskou službu jako svědomitou odpůrkyni. Ale krátce před setkáním paní Lernauová zjistila, že svůj boj prohrála. Její dcera nastoupila do armády.

ČÍST  Jak se tito mladí lidé dostali k pracím na čínském obtížném trhu práce

Cítíc se, že její úsilí bylo marné, zeptala se paní Lernauová: „Jak zabránit tomu, aby se děti staly bojovníky?“

Pan Qassas odpověděl, že je nezbytné dětem před tím, než se stane možnost boje, dávat do učení, aby poznaly „hloubku problému a potřeby obou stran“.

Tajnost a izolace nejsou pro organizaci nic nového. Ta vznikla z tajných setkání v roce 2005 během palestinského povstání nazývaného druhá intifáda.

Pan Alon si stále vzpomíná na strach, který cítil na raných setkáních v Beit Jala, Betlémě a Východním Jeruzalémě, kdy se pár bývalých izraelských vojáků, svědomitých odpůrců okupace Západního břehu Jordánu, setkávalo s Palestinci, kteří také odmítli násilí.

„Bylo to poprvé, co jsem v Západním břehu byl bez zbraně,“ řekl pan Alon o těchto setkáních, která probíhala v obavách z násilí a únosů.

Skoro 20 let poté není imunní vůči vášni, kterou vyvolal útok 7. října. „Když jsem viděl hroznosti, které byly spáchány na mé vlastní lidi,“ řekl pan Alon, „samozřejmě jsem zažíval obtížné emoce pomsty.“

Když mu pan Qassas v říjnu 7. volal, aby se zeptal, jak se má, pan Alon se cítil znovu zakotvený. Pak, jak válka pokračovala a počet obětí v Gaze stoupal, snažil se pan Alon podporovat Palestince v organizaci, někteří z nich ztratili desítky příbuzných.

„Bavili jsme se o nejtěžších věcech,“ řekl pan Qassas, „ale aspoň jsme zůstali spolu a pokračovali.“

Oba aktivisté navzdory odporu, kterému čelí, se drží naděje, že až konflikt nakonec skončí, „budeme infrastrukturou, komunitou, na které bude postaven náš společný život,“ řekl pan Alon.

„Když jsem se takto oklepal,“ řekl, „bylo to vědomí, že násilí nic nevyřeší.“