Smrt Riada al-Turka, „Mandelou Sýrie“, v exilu ve věku 93 let

Riad al-Turk, veterán syrské opozičního hnutí známý jako „Mandela Sýrie“, zemřel 1. ledna v Eaubonne, severní předměstí Paříže. Bylo mu 93 let.

Smrt pána Turka byla potvrzena jeho dcerou Khuzamou v rozhovoru. Jeho život byl temným zrcadlem utrpení jeho země a jeho nepravděpodobné přežití bylo svědectvím jeho vůle vytrvat. Byl uvězněn čtyřikrát, opakovaně mučen a strávil téměř 18 let ve vězení na samotce, převážně v podzemní cele bez oken. „Můžeme říci, že to bylo o mé výšce – bylo to velikosti malého výtahu,“ řekl v jednom ze svých posledních rozhovorů.

Jedna z mučivých zkušeností v roce 1987 ho ponořila do kómatu na 25 dní. Pan Turk, kterého ti, kdo ho znali, popisovali jako skromného a prostého muže, bojoval proti syrské vládě až do roku 2018, kdy věku 88 let neochotně uprchl do Francie, aby žil v exilu.

„Jeho celý život byl o nesouhlasu,“ napsala novinářka Robin Wrightová, která ho interviewovala v Damašku, ve své knize „Dreams and Shadows: The Future of the Middle East“ (2008). Pan Turk začal svou kariéru jako militantní komunista, který se postavil proti diktatuře, a skončil jako symbol odporu vůči následujícím tyranům v Sýrii.

Poté, co byl na jaře 1998 propuštěn po téměř 18 letech vězení za vlády dlouholetého prezidenta Hafeze al-Assada, pokračoval pan Turk ve svém odporu proti nástupci Assada, jeho synovi Bašáru al-Assadovi, přestože věděl, že by mohl být znovu zatčen.

V srpnu 2001 se stovky lidí sešly ve městě Homs, rodném městě pana Turka, aby ho slyšely mluvit jako generálního tajemníka zakázaného politického úřadu Syrské komunistické strany, frakce, která se postavila proti podřízenosti strany Sovětskému svazu a Hafezovi al-Assadovi, který zemřel před rokem.

ČÍST  Rusko ostřeluje 8 komunit v Sumské oblasti

Pan Turk řekl davu, že režim staršího Assada se „opíral o teror“ a nazval vládu Bašára al-Assada „ilegální“, říkaje, že představuje „despotismus“.

Méně než měsíc poté byl ve vězení potřetí ve věku 71 let. Byl odsouzen na dva a půl roku vězení za zradu, ale na základě mezinárodního tlaku byl propuštěn v listopadu 2002 kvůli špatnému zdravotnímu stavu.

Krátce před svým čtvrtým zatčením ho filmař Mohammad Ali Atassi v roce 2001 interviewoval pro dokument „The Cousin“ a zeptal se ho: „Unikl jsi z vězení. Ale vězení z tebe uniklo?“

„Ono ne,“ odpověděl. „Vězení je stále ve mně. Ne že bych se ho bál nebo tak něco. Ale protože vězení představuje útlak a útlak je stále praktikován v mé zemi, zničení vězení je stále hlavním cílem, na kterém závisí svoboda mé země.“

Pan Turk začal svoji kariéru jako absolvent práv na Damašské univerzitě a nový člen Syrské komunistické strany. V roce 1952 byl poprvé uvězněn za to, že se postavil proti vojenskému převratu Adiba aš-Šišakliho. Byl držen pět měsíců, mučen a nikdy nesouděn.

V roce 1958 byl opět uvězněn za protest proti spojení Sýrie s egyptským prezidentem Gamálem Abdem Náserem. Byl držen a mučen 16 měsíců opět bez soudu.

Jeho třetí uvěznění, které začalo v roce 1980, bylo nejhorší. Agenti Hafeze al-Assada, generála letectva, který převzal moc v roce 1970, zatkli pana Turka poté, co „odmítl odsoudit násilí ze strany Muslimského bratrstva“ a místo toho prohlásil, že je proti „násilí ze všech stran“, řekl politolog Najib Ghadbian z University of Arkansas. Toto prohlášení znamenalo odsouzení Assadova režimu, uvedl profesor Ghadbian ve svém rozhovoru a dodal: „Za to prohlášení zaplatil těžkou cenu.“

Pan Turk byl téměř 18 let držen v téměř úplné izolaci, bylo mu povoleno pouze tři návštěvy během jeho věznění. Třikrát denně ho pustili z jeho okenní cely na toaletu, při které přihrabával zbytky oblečení od ostatních vězňů v odpadkovém koši. Během prvních deseti let svého trestu spal na zemi své cely. Jeho jedinou zábavou bylo tvořit obrázky z tvrdých kousků obilí, které nasbíral ze skrovné kaše, kterou mu jeho dozorci dávali.

ČÍST  Alfred Grosser, šampion francouzsko-německého smíření, zemřel ve věku 99 let

„Potřebují mě izolovat od světa,“ řekl pan Atassi ve filmu. „Pokud by mě dali s ostatními vězni, obávají se, že bych zvedl jejich morálku. Izolace je neustálým psychologickým mučením.“

Přesto „vězení ho neslomilo,“ řekl pan Atassi v rozhovoru z Bejrútu.

Riad al-Turk se narodil 17. dubna 1930 v Homsu Mohammedu Alimu Turkovi, místnímu hoteliérovi, který zemřel, když byl Riad velmi mladý, a jeho manželce Amině, ženě s omezenými prostředky. Riad vyrůstal ve škole pro sirotky, řekla jeho dcera Khuzama. Na právnické fakultě na Damašské univerzitě se připojil k Syrské komunistické straně v roce 1952.

Zbytek svého života strávil v politice, „mé krev a část mého života“, řekl pan Turk panu Atassimu.

Po svém posledním propuštění z vězení v roce 2002 zůstal aktiv