Být řidičem bez příčiny a mít ten správnej Drive

„Po tomhle filmu už nebudu nosit nic jinýho než bundu se škorpiónem, neřeknu víc jak dvacet slov za den, z pusy nevyndám párátko celej dlouhej den a už nikdy se sebou nenechám vyjebávat.“ To jsou statusy, které..

Drive je kombinace evropského filmu s americkým backgroundem. Na první pohled je v tom všechno co Hollywood potřebuje. Naleštěný kapoty aut, skřípějící brzdy, balík peněz, mafie a macho souboj, samozřejmě kvůli ženě. To všechno ve svých kožených rukavicích drží jako rukojmí postava tajemného řidiče. Jako automechanik a příležitostný filmový kaskadér si čas od času přivydělává nabídkou, kterou mu poskytuje městská noc. Dá vám celých pět minut, kdy je váš. Odřídí všechno, setřese poldy a společně s ukradenýma prachama vás dopraví k manželce. Bez minulosti, bez zbytečných slov. Je zatraceně sexy. Drive nemá silnou příběhovou linku, přesto stojí v naprosté opozici od trháků stylu Rychle a zběsile. Drive je „art“, hypnoticky uhrane, stejně tak rychle jako překvapí. Protože všechny složky filmu jako jsou hudba, postavy a obraz nefungují samy za sebe, ale dotvářejí sebe navzájem.

„Bro-mance“ mezi režisérem a hercem

Nicolas Windig Refn je pro Hollywood skoro neobjevený režisér, který se dlouhodobě zabývá tématem psychopatického zločinu a naturalismus je mu vlastní (Barbar 2009, Pusher 2004). Nikdy přesně neobjasnil, co ho vedlo k tomu kývnout na nabídku natáčení, kterou mu dal kanadský herec Ryan Gosling (hlavní postava filmu), protože nabídky přece většinou přicházejí opačným směrem. Producenti Studia Universal drželi námět na film (román Jamese Sallesa) dlouhých šest let, málem se ho chopil Neil Marshall, ten ale chtěl do hlavní role obsadit Hugha Jackmana. Z filmu by se tak s jistotou stal hollywoodský škvár. Jenže producenti si vyhlídli mladou kanadskou naději Ryana Goslinga pro ztvárnění tajemného řidiče. Gosling je díky své tváři velmi netypickým hercem, který přes svou urostlou postavu nezapadá do hollywoodské herecké kategorie alá charisma prací pračky. Přestože je dnes miláček všech žen a  tento rok, co se pozornosti médií týče, patří jen a jen němu, je také jeden z nejmladších herců, jež byli nominováni na Oscara. Filmové studio tedy dalo Goslingovi božské právo vybrat si režiséra. A tak si bývalá dětská hvězda pořadu  Mickey Mouse Club vybrala Refna, přestože spolu nikdy nespolupracovali.

Komunikace mezi režisérem a hercem je na místě, velké přátelství se vidí málokdy. Po náročných dvanácti hodinách natáčení většina režisérů s herci zajde na bar, ale oni si sedli do auta a projížděli se nočními ulicemi v L.A. Od té doby je to nerozlučná dvojice, v televizním rozhovoru se dokáží dvacet minut dohadovat o tom, kdo vymyslel epickou scénu polibku ve výtahu. Zatím mocenská pozice Refna jako režiséra lehce vyhrává.

Evropské ticho s neonovou tmou L.A.

„Projížděli jsme se hodiny a hodiny, povídali si a poslouchali muziku. Řekl bych, že je to přesně to, co jsme chtěli filmem zachytit, náladu, kdy prostě jen v transu řídíte a posloucháte pop.“ vysvětluje Gosling. Elektronická hudba celého filmu od Cliffa Martineze je něco, o čem se všichni zmiňují hned na prvním místě. Snová elektronická přímočarost bezchybně spolupracuje s estetikou nočního města a osmdesátkového glancu procházejícího celým filmem. Každý tón se pojí s obrazem a vytváří v něm tak detailní zachycení atmosféry, kdy se vám tají dech a nebo si užíváte bezstarostnou jízdu v autě po vybetonovaném dnu řeky. Refn si často ve filmu pohrává s kýčem, balancuje na hranici, nicméně nikdy ji nepřekročí. K tomu mu úspěšně sekundují reálie Ameriky jakými jsou striptýzové kluby a záběry na silikonová prsa striptérek ve chvíli, kdy řidič svírá kladivo v kožených rukavicích s odhodláním rozdrtit hlavu jednomu mafiánovi.

Takový normální sexy psychopat

Řidič je profesionál, nemluví, ale koná. Svojí samozřejmou nejasností mate. Hezký tichý muž, který se začne velmi křehce a platonicky sbližovat se svou sousedkou tak, aby si zachoval své rituály, jež má tak rád. Vůni benzínu a propletené prsty na ruční páce. Svou tichou asociální existencí nutí zabřednout do analýzi jeho samotného. Je snad gay? Drive je ale nakonec o něčem jiném, překvapí. Nechápající vykřičník v hlavě se objeví ve chvíli, kdy se z toho milého kluka stane někdo jiný. Ten někdo někomu chladnokrevně rozkope ve výtahu hlavu. Drive je o tom, co člověka donutí vědomě a krutě jednat. Co to bylo pro řidiče? Opravdu jeho platonická sousedská láska? Ryan Gosling v posledním rozhovoru v britském Guardianu říká: „Řidič je pro mě někdo, kdo viděl moc filmů a chce se za každou cenu stát hrdinou.“ Možná, že láska byla jenom výmluva k touze po heroickém výkonu. „Real hero“ (viz. soundtrack filmu) zabředne do nepochopitelné brutality. Hudba, kamera a Ryan Gosling dělá něco, co se v bibli neodpouští. Nicolas Winding Refn má talent upozornit na sílu sociální vizuality, která nás má podle sociologů už jedno století v hrsti. Drive bude jednou patřit do filmové klasiky, i s vědomím, že z chladnokrevného zabíjení vytvořil cool a sexy podívanou, jehož dokonalá vizualita nedovoluje soudit.

text: Petra Kloidová